Jak jsem potřetí pekla makronky (protože druhej pokus stál za prd)

Když si něco vezmu do hlavy, tak se toho nepustim (dokud mě to nepřestane bavit :-D). Jakmile jsem je jednou upekla (a příšerně se nepovedly), musela jsem je dovést k dokonalosti, musela jsem je udělat tak, aby byly "makronkový" a opravdický.

Všehochuť

Vážení a milí, sypu si popel na hlavu, skoro měsíc jsem na své "dítko" zhola kašlala. A přitom jsem už zvládla tolik věcí, o které bych se ráda podělila s okolním světem! Pilně pracuju na druhých "Krůtách". To znamená, že dělam rešerše, následně ořezávam a rozmazávam (jména a obrázky, ano, stále nechci, aby byl můj "útok" mířený konkrétně, jsem srab) ve Photoshopu, pořádně promýšlím, co napíšu (ať to má hlavu a patu, ne?). Do toho chodim do školy, když nejsem tam, jsem v práci, když nejsem v práci, jsem venku se psem. Prostě pokaždý si najdu důvod nebo výmluvu, proč se o blog nestíham starat. To ale hodlam napravit. Dala jsem si předsevzetí. Napíšu aspoň dva příspěvky tejdně, ať se kreativně rozvíjim a tady to nestagnuje.

Editor's picks měsíce března á la já

Máme tu další měsíc, tentokrát březen - a s nim příchází i můj "výběr" vychytávek, pomocníků a dobrých věcí, který se budou hodit - pamatujete na ten únorovej? :-)

I tentokrát jsem se zaměřila na "od každýho něco" - od doplňků přes knížky po šampon - přece nenabídnu jedinou věc tisíckrát jinak?! To by prostě nebylo dobrý. :-D

Jak jsem poprvé pekla makronky

Makronky mi učarovaly na první kousnutí - dlouho jsem toužila je ochutnat (to už jsem tu psala), to se povedlo a ano, opravdu je to tak dobré. Proto jsem se rozhodla - ano, jsem odvážný a zvídavý člověk - je upéct doma. Jak hloupá a naivní jsem byla!

Když já ryby nerada aneb Jak jsem poprvé jedla sushi

V poslední době se ve společnosti rozmohla děsná módička – chodit na sushi. Drahá restaurace už je passé, teď je nóbl pojídat kusy rejže, chaluh, ryb a podobnýho „sajrajtu“. A, samozřejmě, čím líp umíš jíst hůlkama, tím víc si tě považujou.

Food tips

Ano, jsem Češka, proto by nápisu slušely třeba "tipy na jídlo" nebo "dlabec", ale nemůžu si pomoct, nepřipadá mi to tak poetický - nejspíš to bude mojí deformací - studuju obor úzce související s angličtinou, a proto jsem zvolila název v jazyce anglickém - snad mne za to nebudou lidi lynčovat (bojim,bojim).

Mam v plánu vám tu v blízký budoucnosti (a začnu dneska) představit pár dobrot - mnou dělaných i zakoupených - je to pár tipů, který mě v poslední době nadchly - a navíc, brzy bude Valentýn - proč neuvařit svýmu miláčkovi nějakou dobrotu? Pokud jste sami/y, uvařte si pro sebe - vždyť sebe bychom měli/y mít nejradši (ale uznávam, já mam na prvním místě sebe i přítele a rodinu - nějak to "dělim" nastejno). :-)

Nejsem nějaká extra kuchařka - až nedávno jsem si k vaření našla cestu (no, bylo na čase, vzhledem k mýmu věku :-D), ale zatim se mi daří, asi mam nějakej zvláštní dar odhadnout množství ingrediencí - třeba sýrovou omáčku dělam "baj vočko" a vždycky je dobrá (honim si ego, já vim :-D). Každopádně, zatim dělam lehčí věci, který zvládne snad každej, ale doufam, že se vypracuju a časem sem budu přidávat větší kulinářský perly! :-)

Lesk, barvy a iluze.

Tak se jmenuje výstava v Západočeské galerii (s podtitulem Architektura Plzně v šedesátých letech).

Pro mě (jakožto uměleckou a designérskou duši) to byla přímo povinnost navštívit tuhle výstavu! A opravdu, stálo to za to. :-)

Výběr na únor

Ahoj všichni. Vim, že jsem se (kromě komentářů tady) přes tejden neozvala - to víte, zkoušky, různý běhání po akcích, obcházení obchodů - bylo toho hodně :-) Takže slavnostně slibuju (čestný skautský dinosaurský), že tenhle tejden vám to všechno vynahradim.

Vzhledem k tomu, že se nám první měsíc letošního roku chýlí ke konci, rozhodla jsem se začít mým výběrem pro měsíc nadcházející - tedy únor. V něm najdete věci, který by se vám mohly hodit - teda hlavně holkám - na prosvětlení a rozveselení šedivých zimních dnů, já bez nich už asi nedam ani ránu. :-)

Výstava angličáků aneb Zpátky do dětských let

V Západočeskym muzeu v Plzni je skvělá výstava - výstava angličáků Matchbox od anglický firmy Lesney, kterou v roce 1947 založili dva kamarádi - Rodney a Leslie, oba Smithovi - z jejich jmen vznikli akronym - název firmy. Já sama jsem teda tyhle auta neznala - angličák se pro mě rovná auto od Hot Wheels, ale v pohodě, aspoň jsem si rozšířila obzory.

Mam ráda knížky.

A doufam, že je maj rádi i ostatní, proto ráda (třeba k ježíšku) kupuju knížky všem. Samozřejmě se snažim o koupi originálního, chtěného a nejbožejšího díla pod sluncem - občas se zadaří, občas šlápnu vedle. A komu se to nestalo, hm?

K letošním Vánocům ode mě M. dostal knížku, prej je to bestseller - musela jsem si jí přečíst dřív, než jsem jí zabalila. Vim, to se nedělá, ale já jsem zvědavá osoba (kdo neni?) - kam můžu, tam strčim nos. Tohle veledílo, co má nálepku o svojí světovosti i na obálce, aby to všem bylo dostatečně jasný, se jmenuje Útěk z tábora 14. Knížku napsal Blaine Harden vyprávějící životní trable Severokorejce Sina. Pozor, v dalších dvou odstavcích trochu prozrazuju děj (nečti, pokud nechceš přijít o příběh!)!

Krůty z Módního pekla

"Ahoj, jsem XYZ, miluju módu, mam děsně vytříbenej vkus, rozumim tomu víc než ty a jsem docela krůta."

Tak takhle by se podle mýho měly představovat ženský, co si masírujou ego v diskuzích na Módním pekle (www.modnipeklo.cz). To, co předváděj tyhle, jsem ještě neviděla. Snad jsem ještě nezažila, aby se nad fotkou outfitu slezlo celý panoptikum kunhůt, co jenom kritizujou, ale blbym způsobem - takovym tim: mně se to nelíbí, proto je to hrozný. Žádnou konstruktivní kritiku od nich nečekejte (jen od velmi mála z nich, které mají rozum, a pozor, NETVRDIM, že tam nejsou normální ženský!).

Holky tam jednoduše prezentujou svý outfity - ano, předhazujou je do jámy lvové, ale co nepochopim, je to, že holka, kterej to naprosto totálně nejvíc sluší je kritikou naprosto strhaná, servaná, kdežto některý nesoudný typy, který na sebe naplácaj poslední módičku pro hubený (a ony samotné nejsou vychtrliny), sklidí ohromnej potlesk - už jen ti tleskající smajlíci z diskuzí na Mimáči (www.mimibazar.cz) tomu chyběj!

Dobrý, beru to takzvaný "100 lidí, 100 chutí", to je jasný, každej má jinej vkus, líbí se mu něco jinýho, ale to neznamená, že to, co daná osůbka oblíkne, je hrozně ošklivý (jen proto, že já bych si tohle nikdy neoblíkla - bráno z pohledu pekelnice). Nejvtipnější jsou vyloženě ženský, co jim táhne asi na 40 a kritizujou hezkej mladistvej outfit tim způsobem, že se jim to nelíbí, protože tohle by si do práce oblíct nemohly. No TY VOLE, ne asi. Myš z kanclu asi nebude nosit swaggerskej kulich, prostříhaný legíny a podobně a naopak. Ale nemůžou chtít po mladejch holkách, aby tam prezentovaly nudu a šeď v podání černý pouzdrový sukně, bílý košile a obyč lodiček, doplňky žádný, samozřejmě - kancelářskej outfit, rozumíš mi, co tim chci říct?

Jejich předsudky taky stojí za to - černá čepice z kašmíru je podle nich hučka od bezďáka, parka je bezdomovecká bunda po tátovi, případně z Armády spásy. Máš chlupatou vestu? K ní černý slimky? Cvočky? Jsi "blogerína" jak vyšitá. Stojíš jinak, než jako hrbatej Quasimodo? Máš překřížený nohy? Jsi kůůůl blogerka, se kterejma se roztrh pytel, a to už nás nebaví, chceme opravdovou inspiraci, módu z ulice. A kdo řek, že ty holky se takhle neoblíkaj běžně? Si myslí, že se nastrojim jak figurína z výlohy, ale jinak bych si to neoblíkla nebo co? Vedle jak ty jedle, mé milé pekelnice! Vtipný byly například komentáře u fotky celkem pěknýho kluka, kterej měl parádní classy blejzr - ale nějak mu prej neseděl. No, když nemá člověk všechno na míru šitý, tak holt musí oblíkat konfekci, která by měla univerzálně (v daný velikosti) padnout, jak jen to půjde, a ne každej si může šití na míru dovolit, že jo. To už ale děvčata neviděj.

Nejvíc mě však baví tohle - pihňaj se v těch nejmenších detailech - dva výrazný prsteny na jedný ruce? To už je moc! Hm, a na dvou prstenech stojí celej outfit, víš co, jeez! Nelíbí se jim, že na robustnější postavě vidí kratší sukni - jasně, to už taky souvisí se soudností daný osoby - ale, sakra, tady se maj hodnotit outfity! Ne to, jak kdo vypadá. To má holka od velikosti 42 a vejš nosit sukně na zem, aby zakryla silnější nohy? A dochází těm diškutérkám tam, že v dlouhý sukni bude větší holka vypadat jako obrovitej SUD? To už je věc druhá, to už se neřeší. Pak třeba hrotí to, že barva vlasů nesedí k outfitu - takhle si vzaly na paškál zrzku, kterej neladil červenej kabát k vlasům (jo, mělo by to spolu vypadat hezky, ale kvůli tomuhle si přece nebudu přebarvovat vlasy - nebo jo?). Nebo jim triko připadá jako pyžamo, nebo hrotí blbej vzor (případně barvu) punčoch, nebo hrotí moc vytahaný boty - řeší prostě blbosti - ano, pokud se zaměřujeme na detaily, je to ok, může se to vypíchnout, ale nestrham kvůli tomu jinak skvělej outfit, kterej je dohromady (i třeba s rozcáplejma botama) vyladěnej a sedící si. Nebo je velkej problém, když má holčina na fotce zrovna shrnutý džíny v kolenou. No chápeš to? Kraviny se tam řeší! Hodně dobrej byl komentář, že "outfit mi příjde dobrej, ale proč máte blbě nanesenou barvu na vlasech?" To už je snad nepovedenej vtip, ne? Ne. Myslí to vážně. Dycky prostě vypíchnou to špatný, ne-li nejhorší - to dobrý, ba skvělý je odsunuto stranou, vlastně úplně ZAPOMENUTO.

Samozřejmě, jak jinak, co jste čekali, všechny tyhle kritizátorky nemají k hodnocení JEDINOU vlastní fotku, zato směle kritizujou všechno a všechny - ani blbou fotku v profilu nemaj! Ikonku jim zdobí nějakej super obrázek, ne vlastní obličej - že by se za něj styděly, a proto si potřebovaly někde zvednout sebevědomí? To ví jen ony samy neviditelné, ale velmi čitelné/čtitelné ženy.

I já jsem tam schytala mnoho kritiky - hlavně k mojí postavě. Tu ale řešit nemají, bože! Samozřejmě, outfit by měl i korespondovat s postavou, ale v tomhle si myslim (možná se mýlim, co já vim) problém nemam, už od mala mě učili mít soudnost a umění říct si, že tohle je sice moc hezký, trendy, ale mně to prostě nesluší. Hned první outfit byl pro ně blbej a už se to se mnou veze, jsem prostě navždy uvržena v nejtemnější zákoutí Módního pekla! Bože, z toho se nejspíš zhroutim, volejte rychlou do Dobřan (neberu to tak vážně, sranda, jo?)! Díky tomu by to mohlo vypadat, že jsem zhrzená a potřebuju si to někde vylejt. Možná, ale zklamu tě, neni tomu tak. Tentokrát se čílim nad kritikou jiných holek, který si to mnohdy fakt nezasloužej - kdybych řešila jen tu svojí, to by zavánělo, pochopitelně.

Ale nemysli si, samotnou majitelku stránek Adu miluju, ta ať kritizuje jak chce, protože tomu rozumí, má k tomu patřičný vzdělání, co já vim (stejnej případ jako třeba Jarda z Hudebních masakrů), kdežto tyhle jsou SAMOZVANÝ módní guru, ikony, znaj to nejlíp! To se ti snažim říct, chápeš?

Co k tomu na závěr dodat?

Jejich tempo je kritické, jejich revírem jsou diskuze, jejich nepřátelé jsou pěkný outfity, jejich úkolem je všechny outfity zhanobit! Krůty z Módního pekla!

Takovej obyč outfit

V neděli bylo krásně a já si o den dřív nakoupila nový hadýrky, tak jsem je hned šla vyzkoušet - jak budou vypadat mimo zkušební kabinku, jestli mi v nich bude teplo a tak. M. čapnul foťák a nadšeně jsme vyrazili ven do Slovaňáku - to taky nechápu - proč je Slovanský údolí na Skvrňanech, proč neni na Slovanech?

Svítíčko slunilo, takže světlo na fotkách je super, outfit taky docela vyšel - a kromě bot mam všechno nový! Jo, já vim, zase se chlubim, ale můžu (aspoň trochu), těžce jsem na ty hadříky vydělávala (Tesco, póvl, pamatuješ?). Oblíkla jsem celkem obyč věci, ale dohromady jsou (dle mýho) docela pěkně sladěný, navíc, podle všech možnejch trendy, posh a vysoce módních magazínů jsou některý hrozně in, cool a trendy, hah.

Kabát typu oversized je hitem týhle sezóny (já ho teda koupila až pozdějš ve slevách, ale to se vyplatilo - byl o půlku levnější!) a když je ještě k tomu černej... co dodat, to je klasika, ke všemu mě baví, je zajímavej, neni totiž hladkej, je na něm taková zajímavá textůra. Ale bacha, jestli vlastníš taky takovej, určitě ho nenos zapnutej, dělá nepěknou siluetu, tyhle jedině rozepnutý, nanejvejš bych je v pase převázala - stuhou, páskem nebo tak něčim. "Pletený" svetříky (taky oversized) zahřejou v tomhle divnym poblázněnym počasí, pruhy taky frčej a tu černou kabátovinu hezky rozsvítěj. K tomu klasika - džíny, ale černýma slimkama by se taky nic nezkazilo :-) K tomu jsem si vzala černý balerínky a černou decentnější kabelku - to se taky hodí ke všemu, no ne? :-) Doplnila jsem to ladícíma narámkama.

A takhle to teda vypadalo:

Praha krásná, Praha má

Naše hlavní město je krásný. A velký. A v lecčems na hovno.

Honba za správnou velikostí

Už to tu párkrát bylo, ale řeknu to znova - nejsem hubeňour, ale v pohodě, s mýma mírama modelky jsem se dávno smířila. Co mě ale na tom fakt SERE, je ta "nedostupnost" velikostí.

Zmrzlý fotky

Dneska jsem zase vyrazila s M. fotit. To pózování mě začíná docela bavit, upřímně řečeno. Ale sakra! Do kraje dorazila pěkná kosa a já měla v plánu stát modelem jenom v poměrně tenkým cardiganu a věř mi, zima a slovo tenkej - to vopravdu nefunguje. Proto jsme toho vyfotili dost málo a na většině fotek jsem stála poněkud prkenně - páč jsem byla jak rampouch a blbě se mi hejbalo všema rukama a nohama. Brrr!

Jop, tohle chci.

Dneska jsem psala zkoušku z politologie a jsem STRAŠNĚ (vlastně trochu) vyčerpaná, utahaná, ucaprtaná a bůhvícoještě. A už se mi nechce nic rozsáhlýho uondanýho psát, proto jsem jen tak brouzdala.

V sobotu totiž jedeme s M. do naší matičky Prahy na nákupy, pro fotky a bolavý nohy od chození. No a abych nebloumala bezcílně po šopech jak idiot, projela jsem stránky těch, který hodlam navštívit. A hle! Našla jsem pár hadérků, který se mnou rozhodně odcestujou do kabinky k bližšímu prozkoumání. Zírej, třeba se ti taky budou líbit (a většina je zlevněná, což je taky milý):

Věšínskej sekáč

Ráda bych se podělila o jeden extrémní "módní" zážitek. Přihodil se mi ve Věšíně (okres Příbram) - vy, kdo byste tam kdykoli chtěli zavítat - střezte se! (Na konci článku je fotoreport, stojí za kouknutí!)

Černá, bílá a... hnědá?

Jak to jen zaonačit? Mam ráda černou a bílou, to mi nikdo neodpáře. Je to klasika, zkombinuje se to se všim a je to pěkný. A upřímně, já nosim hlavně tu černou (ale pozor, už se vybarvuju, nejen černá začíná vládnout mému šatníku!). Teď jen najít něco, čim to oživit, protože černá nečerná, bílá nebílá - je to takový obyč, unylý, a to neni ono, chce to něčim okořenit.

První focení, rádoby.

Nuže, zejtra píšu zkoušku z politologie, ale nějak mě to neštve, radši jsem vyběhla do polí, šel se mnou i frajer, dokonce jsme vytáhli psici, aby se trochu proběhla - no lítala jak blázen. Ale to je fuk, víc podstatný (aspoň pro tuhle stránku) je to, že jsme vzali foťák, oba jsme se vohákli (psice ne, tej stačí bujná kštice everywhere, hadry nepotřebuje) a řekli jsme si, že teda jó, rozjedu ten blog, co jsem si vždycky přála (už tak od třinácti, honestly) a uděláme pár fotek, aby se tam nějakej ten článek už zaskvěl.

Tady je výsledek (jo, je tu těch fotek víc, ale to je přece kewl):

Na stránce www.domodi.cz nenajdeš jenom pěkný věcičky do šatníku, ale taky si tam můžeš "vytvořit look" - vybereš si hadry ze všech možnejch šopů, co tam nabízejí, potom si je plácneš do koláže a je to. Hah. Dokonce ti je můžou jiný lidi (hlavně ženský) okomentovat nebo (jak na FB) olajkovat.

Zakládam si blog. Sakra, to bude prů*er.

V poslední době se fashion blogy a blogy obecně dost rozmáhaj, o to horší je obstát v tý "konkurenci", ale když to děláš dobře, mělo by se zadařit. A JÁ TO CHCI DĚLAT DOBŘE, jeez. Vim, jak to nedělat, protože to poznáš z takových těch archetypálních (chápej "na jedno brdo") blogů, který se vyznačujou stejně, stejný pózy na fotkách, stejný shity v komentářích a hlavně! to rádoby posh okecávání kolem. Skvěle mi taky poradila Ada z Módního pekla (http://cilichili.cz/blog/12-rad-jak-se-stat-uspesnou-fashion-blogerkou/), takhle sarkasticky zhejtovaný blogy jsem ještě neviděla, ale je to prča, má to vtip, a hlavně, Ada má pravdu.

Další z průserů je ten, že nejsem prototyp blogerky. S mým pozadím, který zabírá rozlohu snad kilometru čtverečního, a mýma nohama, který opravdu NEMAM až do nebe, to bude problém, protože si nemůžu dovolit ultra upnutý legíny. Jako můžu si je dovolit, ale narozdíl od mých některých vrstevnic (a váhových souputnic) mam soudnost, takže to, z čeho mi čumí celulitida, si prostě nemůžu oblíct. Nemam prsa jako lentilky, takže nemůžu nosit splývavý věci až tak splývavě, ale přesto (myslim) dokážu splácat dobrej "vohoz".

Doufam teda, že se mi to povede tady nějak rozject. Nechci sem jenom dávat super fotečky super outfitků, nechci bejt jenom zarytě trendy a instagramovat sem VEŠKERÝ jídlo, co za den pozřu, to ne. Spíš to bude taková moje vylejvárna srdíčka a tipovačka pěkných věcí a nějaká ta inšpirácie pro všechny. A chtěla bych sem občas hodit i nějaký to DIY, ale nejsem si tim úplně jistá, nejsem totiž úplně hrozně moc zručná (klid, učit montovat poličky tě fakt nebudu).

Nuže, snad to tu bude oukej, tvému očku lahodící. Zatim čauky mňauky. MucQ.