A doufam, že je maj rádi i ostatní, proto ráda (třeba k ježíšku) kupuju knížky všem. Samozřejmě se snažim o koupi originálního, chtěného a nejbožejšího díla pod sluncem - občas se zadaří, občas šlápnu vedle. A komu se to nestalo, hm?
K letošním Vánocům ode mě M. dostal knížku, prej je to bestseller - musela jsem si jí přečíst dřív, než jsem jí zabalila. Vim, to se nedělá, ale já jsem zvědavá osoba (kdo neni?) - kam můžu, tam strčim nos. Tohle veledílo, co má nálepku o svojí světovosti i na obálce, aby to všem bylo dostatečně jasný, se jmenuje Útěk z tábora 14. Knížku napsal Blaine Harden vyprávějící životní trable Severokorejce Sina. Pozor, v dalších dvou odstavcích trochu prozrazuju děj (nečti, pokud nechceš přijít o příběh!)!
No, nebudu to nějak natahovat, je to v podstatě životní příběh mladíka, kterej se narodí v pracovním táboře - taková severokorejská verze gulagu - žije tam, no, spíš živoří, trpí - musel bejt svědkem toho, jak mu zabili maminku a bratra, s tátou nevycházel - byl mučenej, a to dost nelidskym způsobem, byl naprosto zvyklej na všechny donášet, nikomu nevěřil, musel žít v nelidských podmínkách - jen proto, že jeho dědeček se provinil proti státu tim, že se snažil utéct na jih. Pak jednoho dne poznal kamaráda Paka, kterej se do Tábora 14 dostal až jako dospělej, tudíž znal svět venku - Sinovi vyprávěl o všech krásách světa, o tom, že venku tě brutálně nezmlátí proto, že jsi upustil kbelík s vodou. Oběma se začala zamlouvat myšlenka útěku (Sin na to nikdy předtím nepomyslel - život v táboře považoval za normální). Sečteno a podtrženo - nebudu tady přece vyzrazovat všechno - Sin měl neuvěřitelný štěstí, že se dostal ven - a podle všeho je jedinej, komu se to kdy povedlo.
Dneska už je šťastnej, žije ve Státech, žije spokojenej život , ale stejně ještě neni úplně "polidštěnej" - například stále nedokáže pochopit, že by mohl někomu věřit, bojí se doktorů - myslí si totiž, že by ho chtěli mučit stejně jako dozorci - ještě se úplně nezačlenil do společnosti, jak ji známe my - a to je "na svobodě" myslim 3 roky. Proces socializace mu prý určitě ještě potrvá.
A teď k pocitům:
Když jsem to četla, nikdy jsem se necejtila hůř - ne proto, že by to bylo tak živě popsaný - jde o to, že mnohdy si stěžuju/stěžujeme na "obrovský" problémy, který jsou ve skutečnosti jenom obrovský malichernosti. Štve nás, že jsme nedostali přidáno. Vadí nám, že jsme zkejsli v dopravní zácpě. Nechce se nám do školy. Pořád bychom chtěli něco novýho - oblečení, elektroniku, víc nóbl život, kterej bysme mohli vystavovat před sousedama... To jsou všechno blbosti - to si člověk dost uvědomí právě díky týhle knížce. A teď to bude znít možná povrchně, nafrněně (ale není tomu tak, jen je to takovej sen, protože jsem tam nikdy nebyla) - vždycky jsem si řikala, proč jsem se nemohla narodit v New Yorku (to město opravdu toužim vidět a bydlet tam? no to by byl sen!)? Po týhle knížce jsem změnila pohled na věc - sice jsem se nenarodila v New Yorku, ale ani jsem se nenarodila do toho, do čeho Sin, a že to je obrovská výhra, snad ta největší! Nejsem neskromná, ale nejsem ani nejskromnější - tohle mě však trochu usměrnilo a dodalo víc pokory - už mě neštve, že si nemůžu dovolit koupit "ajfouna", nevadí mi, že si nemůžu koupit všechno, co bych chtěla - to už je prostě blbost, materiální potřeby už pro mě nejsou tak podstatný, víc si všeho vážim, jsem ráda, že jsem zdravá, mam okolo sebe milující a milovaný lidi a mam se vlastně dobře. Taky jsem na tom totiž mohla bejt mnohem hůř - vlastně všichni, co si tohle můžou přečíst, protože mají počítač/tablet nebo chytrej telefon a internet, se mají dobře a mohli by se mít (o dost) hůř.
Knížku vřele doporučuju, už jen kvůli strhujícímu příběhu, navíc si člověk sáhne do nitra a možná i přehodnotí svoje priority (stejně jako já). Zajímat bude hlavně ty z vás, kteří "máte rádi" Severní Koreu, nějakým způsobem vás zajímá (jako i mě). Ale pokud jsi opravdu slabá povaha, nad některýma praktikama by se ti nemuselo udělat úplně dobře.
Pokud na ní někde narazíš, neváhej a přečti si jí, nebude to ztracenej čas! :-)
.jpg)
Pokud o ni máš zájem, hledej tenhle obal! :-)
.jpg)
Super fotka :-)
OdpovědětVymazatDík :-)
Vymazatzajímavej typ, ale co to cigáro fuj ;)
OdpovědětVymazatMá neřest :-D
VymazatNo ale... Když Tě po téhle knize přestaly zajímat materiální věci, neznamená to, že by sis měla přestat kupovat nové věci, fotit se v nich a psát o nich? Neztratil tak Tvůj blog na významu (pokud někdy nějaký měl, o čemž se dá polemizovat)?
OdpovědětVymazatAch ano, čekala jsem na podobného hnidopicha či krůtu (trefila jsem se že?) :-) Přestaly mě zajímat materiální věci v tomto slova smyslu: opravdu už je mi jedno, zda má někdo víc peněz než já, nevadí mi, že oběd ve škole neni dobrej (protože bych také nemusela mít co jíst) a podobně. Rozhodně to neznamená to, co usuzujete (jestli špatně nebo dobře, o tom by se též dalo polemizovat).
VymazatKupovat si nové věci musím - nehodlám chodit jako trhan - zrovna ve Vašich a Vámi podobných očích bych tomu dodala, abych poslouchala krůtoviny, že jsem jak "bezďák". A v tomto jste mne také nepochopila - materiální věci v našem životě (obzvlášť v této společnosti) hrají velkou roli - já je jen po této knize beru jinak - čistě pro příklad: přítel mne pozve do kina - kdekdo to považuje za normální, už takřka obyčejnou záležitost - já ne, já za to poděkuji (prostě poděkuji - ne Bohu, ani ničemu jinému), že mám takové štěstí, že mohu bezstarostně jít do kina - a někde na světě někdo ani kino nezná. A navíc, po tom, co si na ně vydělám, si je koupím - určitě mi to dá víc, než jen nastavování ruky rodičům a své materiální zásady díky tomu také líp přehodnotím.
O významu mého blogu s Vámi polemizovat nepotřebuji - pro mne má velký osobní význam, kterému Vy naprosto nemůžete porozumět - a ani Vám ho nebudu představovat - Vás by to nezajímalo. :-)
A jen taková věcná: tenhle blog není jen o tom, co jsem si koupila, pak to vyfotím a pak o nich napíšu - ale to Vám také nevysvětlím, že? Běžte na Peklo, Krůto, tady to neni pro Vás.
Rozhodně jsem nečekala takový útok; pouze jsem se snažila poukázat na to, že si značně protiřečíš, když tvrdíš, že jsi přestala být materialistická, zatímco jsi materialistická docela stejně jako kdokoli v západní společnosti.
Vymazat"Pořád bychom chtěli něco novýho - oblečení, elektroniku, víc nóbl život, kterej bysme mohli vystavovat před sousedama... To jsou všechno blbosti - to si člověk dost uvědomí právě díky týhle knížce. (...)" Toto je v přesném kontrastu s jedním z Tvých předešlých článků "Jop, tohle chci". Tudíž zcela nechápu Tvůj postoj k celé té materialistické záležitosti, toť vše. Tvůj útok na mojí osobu je tedy nepřiměřený a zcestný. A propos, ani nemám účet na Módním pekle.
Neútočila jsem na Vás, pouze jsem nastiňovala své hledisko - o žádném útoku z mé strany (opravdu) nevím - o Vašem také ne. Můj předešlý článek je o tom, co jsem si chtěla koupit - ale právě za mnou vydělané peníze. Můj postoj je, mám-li ho zjednodušeně shrnout, takový: dál budu žít život západního člověka, ale už vím, jaké mám štěstí, že takový žiju a můžu žít. Zřejmě jsem to tedy v článku nenapsala přesně tak, jak jsem to myslela (i když jsem toho názoru, že jsem své hledisko nastínila dostatečně - ale zřejmě se mýlím :-) ).
VymazatJestli nejste z Módního pekla, tímto se Vám omlouvám - jsem už zvyklá na to, že právě ony krůty si sem chodí namasírovat ego, proto jsem (nyní vím, že už hloupě) čekala, že budete jedna z dalších.