Honba za správnou velikostí

Už to tu párkrát bylo, ale řeknu to znova - nejsem hubeňour, ale v pohodě, s mýma mírama modelky jsem se dávno smířila. Co mě ale na tom fakt SERE, je ta "nedostupnost" velikostí.



Ještě na tom nejsem tak blbě, abych chodila skupovat do Takka kolekci Maxi Blue, ale asi jsem na tom tak blbě, že ani v "lidovym" H&M neseženu džíny. Nebudu si/ti lhát, mam zadek velikosti 46, to ale pořád neni tak hrozný (nebo jo? pane bože!). V mym okolí rozhodně nejsem jediná mezi samejma modelkama, ale co nechápu je, kde ty ostatní souputnice kupujou kalhoty? Musim se jich na to začít ptát, ale když na to příde, dycky se nějak stydim, nebo bojim, aby se nějak neurazily, třeba (to bych nerada, zvlášť když to myslim dobře).

Kvůli mým hadrům (spíš džínům) se můj rok nedělí na roční období, ale na období, kdy je mam prošoupaný, a kdy ne. Když přijde den, kdy vidim, že se začínaj párat, já se začínam hroutit a čekam na boží soud - na kabinku, kde zjistim, že původní velikost je mi zase o něco míň. Blbý je, že mam jedny oblíbený džíny, který si kupuju už několik let - jsou pohodlný, takže je nechci nějak měnit, miluju je! A blbý je, že jak jsem "větší", v mojí velikosti jich moc nemaj, takže je skupuju po dvou nebo i po třech dopředu, aby mi nějakou dobu vydržely.  A ještě blbější je, když je nemaj - najít nový (a sedící) džíny je jako vyhrát loterii, vážně!

Teď k jádru problému - v Plzni je čim dál tim těžší sehnat tyhle džíny. No, vlastně, už je sem snad ani nevozej, nebo já nevim co, protože jsem je tu tak asi uherskej rok neviděla. Takže si pro ně musim jezdit do Prahy, tam maj docela o (hodně) dost větší výběr. A teď si to vem - ty džíny jsou drahý jako kravka (jako nestojí milión, ale korunu taky ne), k tomu přičti cestu tam a zpátky - to jsou další dvě kila navíc - no neštvalo by tě to? K tomu daň z Prahy - tak tomu řikam já - těch lidí! Jasně s tim se musí počítat, ale jako maloměstský holce mi to leze krkem, zvlášť když tě zachytí nějakej tůůůrista s tim, že neví kde je a potřebuje se dostat někam do pytle. A váženej, jak já to mam asi vědět? Já tady mam svejch problémů dost! Pak je mi ho ale líto, když sama nevim, i když mu vážně chci pomoct a on nakonec odchází se smutnym výrazem, protože jsme na to sice přišli, kde daná destinace je, ale nestihne se tam dostat včas, chudák.

Potom přicházej další strasti tlustýho člověka - ty větší velikosti bejvají skovaný úplně vzádu. Poděl je v tom, že ten věšák s kalhotama je delší, než tvoje ruka, takže se do toho musíš zabořit a pomalu nemůžeš dejchat, do toho ti to všechno z toho věšáku spadne, ty to nestihneš zachytit, protože v druhý ruce máš ostatní nákup plus tašky z jinejch obchodů a prostě nevíš. A lidi se ti buď smějou, nebo tě nechápou a nebo, v případě nějakých dvou vymóděných Rusek, se ti tam pletou, že už tam stojí někdo jinej je jim jedno - dyť si přece taky musí něco vybrat! Vážně, tuhle srandu bych nikomu nepřála - je to děsný.

Naštěstí, tahle poslední mise byla úspěšná - mam džíny! A vypadaj docela ucházejícně! V dalším příspěvku s fotkama je mam na sobě a nevypadam v nich tak mega, což je taky boží.

Jedna z možností, jak se těmhle těžkostem života velkého člověka vyhnout je ta, že zhubnu. Ale to se mi nechce. Ale asi budu muset, protože jestli to takhle pude dál, budu obrovitější, než Fiona, než Shrek, než kdokoli! Ale když mě to nebaví! Ale jo, asi začnu cvičit, tyhle Vánoce totiž byly fakt kritický- dobrý cukroví a tak, víš co. Máš radu na dietu? Na nějakou ÚČINNOU dietu? Nebo nemáš prachy na liposukci pro MĚ? Dárci hlaste se! PROSIM, fakt!