Když já ryby nerada aneb Jak jsem poprvé jedla sushi

V poslední době se ve společnosti rozmohla děsná módička – chodit na sushi. Drahá restaurace už je passé, teď je nóbl pojídat kusy rejže, chaluh, ryb a podobnýho „sajrajtu“. A, samozřejmě, čím líp umíš jíst hůlkama, tím víc si tě považujou.


Já ryby nejim, nikdy mi nechutnaly, a to už se asi nezmění. Místo kapra mam na Vánoce řízky (kuřecí, jiný maso mi nejede – ano, až tak jsem vybíravá), to, co se v mym jídelníčku blíží rybám nejvíc, jsou krabí tyčinky – a ty viděly rybu… No, neviděly.

Nicméně, nebudu tady nikomu vnucovat, co jim, co nejim, co je dobrý, co neni. Cílem dnešního příspevku je moje doznání. Ano, i já jsem se nechala strhnout masou milující rybí maso a přiklonila jsem se k variantě té, že ono tajemné sushi ochutnám. M. byl stejnýho názoru – až se odhodláme, zajdem na sushi, ať aspoň víme, jak to chutná – bude-li to propadák, kašlem na to, bude-li to šmakuláda, můžem na to chodit. :-D

Další stupeň plánovaný ochutnávky byl ten, že jsme potřebovali najít místo, kde spácháme naše obžerství – mohli jsme jít do plzeňskýho „Zeke“, ale na zjišťování, jestli je to dobrý nebo neni, je to tam dražší – takže jsme si vybrali sushi v Plaze (obchoďák, hadříky, jídlo, kino – znáte?) – levnější, ale podle jiných taky kvalitní.

Pak jsem začala meditovat (nebo spíš jsem se modlila) – připravovala jsem svůj žaludek na zásah něčeho, co asi nebude dobrý, tudíž by to nemusel snést úplně nejlíp. Hledala jsem info, jak jíst hůlkama, kolik wasabi mam dát do omáčky, jak u toho nevypadat jak idiot – a dobrý, teoretická příprava splněná.

Minulou středu přišel den, kdy jsme se odhodlali a vyrazili na dlabec. Shodli jsme se, že začnem něčim jednoduchym, ne hned rybou Fugu (chápete, co tim chci říct?) – nadiktovali jsme si avokádový, krabí a lososový maki. Maki vypadá takhle (prostě ten největší základ, klasika):

Věděla jsem, že s avokádem a krabem nebudou potíže, víc jsem se bála toho lososa – prostě ryby ne-e, obzvlášť ty syrový.

Musim říct (udělat reklamu) že servis byl v poměru k ceně perfektní, sójová omáčka, wasabi, nakládanej zázvor i hůlky jsme dostali gratis, sushi drželo tvar, vypadalo vábně a! kupodivu mi i chutnalo. Teda – to krabí a avokádový. Po nich přišel na řadu losos. Slabší povahy přeskakujou: namísto pozření a rozkousání celého sousta jsem ho nějak v tý puse rozžmoulala a ten losos z tý „ruličky“ nějak vypad – tudíž jsem ho začala žvejkat samotnýho. No, bylo to divný. Tuhý, kousnout do toho se mi příčilo, na „omak“ taky nic spešl – nakonec jsem se nějak přemohla a polkla – takovej knedlík v krku jsem v životě neměla!

Zbytek lososa jsem věnovala M. a i ten s nim měl trochu problém – teda s jeho syrovostí – já na oplátku dostala kraba – och, jaká to božská mana!

Dokončení chodu už proběhlo v pohodě – oba jsme si pochutnali, oba jsme byli spokojený. Dojmy? Asi budu muset vynechat sushi s rybou – což je trochu problém – sushi je hlavně „rybí“ pokrm, že jo, ale to krabí maki si s chutí jednou za čas dam – na každodenní porci to teda nevidim, ale jó, chutnalo mi. Chaluha prostě není problém – nějak se tam ztratí, wasabi skvělý – mělo grády, pálilo jak čert – ale tak to má bejt.

Samozřejmě hodlam sushi dál poznávat, aspoň jednou i ty „rybí“ kousky ochutnam, ať vim – třeba mi to zachutná, nikdy nevíš. Máte někdo nějakej tip? Který je dobrý? Chci to vědět! Chci to zkusit!

Těšte se na další posty! Dík!