Jak jsem potřetí pekla makronky (protože druhej pokus stál za prd)

Když si něco vezmu do hlavy, tak se toho nepustim (dokud mě to nepřestane bavit :-D). Jakmile jsem je jednou upekla (a příšerně se nepovedly), musela jsem je dovést k dokonalosti, musela jsem je udělat tak, aby byly "makronkový" a opravdický.


Viz první a druhý pokus:

No, uznejte, že to je děs. Sice (podle toho, co jsem všude četla) nejsem jediná, která dopadla takhle, ale takhle jsem to přece nemohla nechat! 

Byla jsem jak magor, buldok, co chytne a nepustí. Proto jsem si koupila kuchařku od Apetitu o francouzský kuchyni - obsahovala i recept na makronky - s příslibem lepších zítřků.

Veškerý postupy jsem dodržela (ale to jsem udělala i u těch předchozích a jak to dopadlo!), dala jsem je do trouby a čekala. Těch 12 minut, kdy mají bejt makronky v troubě, bylo nekonečných. Seděla jsem před troubou a čučela dovnitř, abych celej proces mohla kontrolovat, nebo abych si mohla zoufat nad mojí nešikovností, až začnou praskat. Nezačaly. Postupně jim začaly vylejzat ony "nožky" (takovej ten bublinkatej lem) a vypadaly božsky. Ten tam byl stres, kterej ve mně zůstal po prvním pečení, byla jsem jako znovuzrozená.

Ano, vážně se mi povedly TYHLE makronky. :-D Nejsou odnikud okopírovaný, jen jsem je víc naaranžovala, aby to nějak vypadalo. :-D Plněný jsou Nutellou a bílým krémem, nic složitýho. :-)

Byla to lahoda, jak vypadaly, tak i chutnaly. Ale s pokusem čtvrtým a pátým přišlo další zklamání, dopadlo to snad ještě hůř, než poprvé a podruhé. Bojim se pokusu číslo šest. Ale jedno vim jistě, než se do šestky pustim, chvíli to potrvá, mam toho totiž plný zuby. Prozatim.